DOBRÁ PSYCHOTERAPIE

Ve 14 letech jsem poprve začala vážně blbnout s jídlem – byla jsem nejistá, se sebou nespokojená a doufala jsem, že když zhubnu, budu se cítit lépe a budu atraktivnější.

Pak se to asi za půl roku zvrtlo a já už s tím hubnutím nemohla přestat, byla to moje droga, pořád jsem na to musela myslet, začala jsem si vyčítat jídlo, prostě anorexie jako řemen.

Máma mě odvlekal k psychologovi, moc jsem nechtěla spolupracovat, bála jsem se přibírání na váze. První psycholog moc nepomohl, jednak jsem sama nechtěla, jednak podle mě anorexii moc nerozuměl. Pak jsem se asi za rok dostala ke specialistovi – psychoterapeutovi, který s holkama s poruchou příjmu potravy pracuje.

To mi fakt pomohlo – kombinace toho, že m poslouchal, bral mě vážně, zároveň mě nenechal moc se vymlouvat a pomáhal mi, hlavně ze začátku, uspořádat jídelníček a začít pomalu přibírat. Do toho jsem se rozpovídala o mém obrovském strachu z navazováním intimního vztahu s opačným pohlavím, určitě to s mými problémy souviselo.

Dneska jsem zdravá – sleduju svou postavu podobně jako většina žen, je mi 18, čeká mě maturita a mám vztah! Psychoterapie mi nejvíce pomohla v tom, že jsem se naučila lépe rozumět svým emocím a více se projevovat, aniž bych se za to styděla.