Olga – nechuť k jídlu

Je to víc než rok, co jsem přestávala postupně mít chuť na jídlo, začala jsem se nejprve odbývat, později hodně zredukovala jídelníček a začala hubnout.

Rodina mě vyhnala k doktorovi, ten mě vyhal na řadu vyšetření včetně gastra, nikde nic nenašli. Tak jsem se dostala nejprve k psychiatrovi, pak i k psychoterapeutovi.

Psychiatr si myslel, že se u mě rozvíjí mentální anorexie, ale problém byl v tom, že já hubnout nechtěla a necítila jsem se tlustá. Prostě mi nechutnalo jídlo. , který byl specialista právě na poruchy příjmu potravy, mi po dvou sezeních sdělil, že se míto anorexie jedná o dlouhodobou depresi, ke které nechutenství často patří.

Pak jsme postupně odkrývali zdroje deprese, mluvili jsme o mých pocitech bezmoci ve vztazích a nespokojenosti ve škole a zaměstnání. Také jsem nějakou dobu, cca šest měsíců, brala antidepresiva, která měla proces úzdravy urychlit.

S psychoterapií jsem byla moc spokojená, protože mi kromě úlevy a navrácení chuti k jídlu poskytla hodně informací o mě samotné, lépe teď se sebou umím zacházet.