Iva: Novoroční deprese

Je mi 35 let a na psychoterapii chodím od léta, tedy asi půl roku. Tehdy jsem vyhledala odbornou pomoc kvůli těžké životní situaci, rozešli jsme se s partnerem a byla jsem rozhádaná s rodiči. Najednou jsem měla pocit, že jsem úplně sama. Věřila jsem, že to překonám a vyhrabu se z toho, ale bála jsem se vánoc.

Možná to zní hloupě, bát se v létě vánoc, ale je to tak. Když mi bylo něco přes 20 let, zažila jsem těžký rok a odrazilo se to na vánocích a hlavně po novém roce na novoroční depresi. Měla jsem tehdy intenzivní pocit, že mě nic dobrého nečeká. A podobně to mohlo být i letos.

Vlastně je to taková moje druhá existenciální krize, taková ztráta smyslu života a obtížné hledání smyslu nového.

Na psychoterapii jsem přišla s pomocí terapeuta na to, že se příliš upínám na druhé lidi, že hledám své osobní štěstí a svůj smysl ve vztazích s druhými a nemám nic jiného. V podstatě je to takový dětský přístup k životu. Psychoterapeut mi doporučil přečíst si knížku od Yaloma „Máma a smysl života“, v některých věcech jsem se dost našla.

Takže letošní novoroční deprese byla odvar proti tomu, co jsem zažila před 15 lety, protože mám určitou cestu před sebou – chci hledat a nacházet svůj vlastní smysl existence a nebýt závislá jen na to, s kým zrovna jsem.