V práci jsem byla ořetížená asi dva roky, začala jsem mít problém s nespavostí, nechutenstvím, pak přišly deprese… Nakonec jsem našla psychoterapii, byla jsem už ve velké krizi. Učila jsem se relaxovat, ale také říkat ne na práci navíc. Moc mi to pomohlo. V psychoterapii jsem pak pokračovala ještě dál
Vždycky jsem byla dost citlivá, ale nikdy mě nenapadlo, že budu trpět nějakou duševní poruchou. Ve třiceti letech se u mě objevila první panická ataka v pražském metru – z ničeho nic, jela jsem na schůzku s kamarádkou, najednou se mi udělalo špatně, začala se mi točit hlava, pak bušit
Ve 14 letech jsem poprve začala vážně blbnout s jídlem – byla jsem nejistá, se sebou nespokojená a doufala jsem, že když zhubnu, budu se cítit lépe a budu atraktivnější. Pak se to asi za půl roku zvrtlo a já už s tím hubnutím nemohla přestat, byla to moje droga,
Když e mi ve 25 letech rozpadl můj první několikaletý vztah, nemohl jsem se z toho dlouho vzpamatovat. Připadalo mi, že už mi nikdy nebude opravdu dobře – můžu chodit do práce, můžu jezdit na kole nebo zajít občas na pivo s kamarády, ale nic mě vlastně skutečně netěšilo. Po
Follow