Karel, léčba deprese

Když e mi ve 25 letech rozpadl můj první několikaletý vztah, nemohl jsem se z toho dlouho vzpamatovat. Připadalo mi, že už mi nikdy nebude opravdu dobře – můžu chodit do práce, můžu jezdit na kole nebo zajít občas na pivo s kamarády, ale nic mě vlastně skutečně netěšilo.

Po roce a půl jsem na radu bratra vyhledal psychiatra, ten mi napsal antidepresiva a mě se ulevilo, ale nestačilo to. I sám pan doktor mi poradil, ať si najdu psychoterapeuta, který se mnou probere mé věci a pomůže mi zorientovat se a pochopit, proč se tolik trápím kvůli někomu, koho už vlastně ani nemám rád. Pak jsem nechtěl brát léky déle než je nutné a bál jsem se, že až je vysadím, napětí a bezesmyslnost života se vrátí.

Plný obav jsem obvolal několik ambulancí a nakonec začal docházet k psychoterapeutovi na Psychoterapii Anděl. Docházel jsem pravidelně na individuální terapii asi půl roku a opravdu mi to hodně pomohlo.

Uvědomil jsem si, že jsem přecitlivělý na odmítání od žen, což asi souviselo s tím, že mě matka na dva roky v dětství opustila – tedy mě i otce – a odjela do ciziny hledat své štěstí. Pak se sice vrátila do Čech i k nám, ale ta jistota, že s námi zůstane, se už nevrátila nikdy.

Také jsem si uvědomil své silné stránky, což mi zvedlo sebevědomí a potvrdilo, že se v životě neztratím. Mé deprese mě tak potrápily, protože byly vlastně opakováním smutku z odloučení od mámy v dětství a také hodně strachem z budoucnosti, z toho, že si už nikoho pořádného nenajdu a zůstanu sm.

Také mi dost pomohlo uvědomit si okolnosti, proč se náš vztah rozpadl a jaký jsem na tom měl zřejmé sám podíl, doufám, že se z toho dokážu poučit do budoucna. Zatím jsem sám, ale už celkem v klidu a začínám se rozhlížet po někom novém.